Boží vůle

V Písmě Ježíš mnohokrát vyzývá k plnění Otcovy vůle. Např.: „Mým pokrmem je plnit vůli mého nebeského Otce...“ nebo „Kdo plní vůli mého nebeského otce, to je můj bratr, má sestra i matka...“

Když se malinko více zaposloucháme do modliteb při mši svaté, mnohokrát se také tam objevují tajemná sousloví "Boží vůle". Např.: "Všemohoucí Bože, děkujeme Ti za pokrm věčného života, který jsme od tebe přijali a dej ať vždy plníme Tvou vůli, skrze Krista našeho Pána. Amen."

Supr a co jako s tím?

Co je Boží vůlí, to se však tak lehounce nedovídáme. Je jisté, že je Boží vůlí plnit přikázání lásky, naplňovat blahoslavenství, ctít zákon... ale konktrétní kroky našeho života - ty už vůbec jisté nejsou (a nikdy ani nebudou). Z učení církve vyplývá, že Boží vůli je také přirozený řád svoření.

A tak si říkám (moc by mě zajímalo, co si říkáte vy!!!), že koktrétní kroky k jednání podle Boží vůle cítíme někde HLUBOKO ve svém srdci (podle Špidlíka, duchovních otců, ...). Ne v pocitu, který právě máme!

Srdce je však často za-neřád-ěné

Hlubina našeho srdce je skutečně místem setkání s Bohem. Opět jen pár z citátů:

• Nebojte se už tedy; postarám se o vás i o vaše děti.“ Tak je těšil a promlouval jim k srdci. Gen 50,21

• Nátan králi odvětil: „Jen udělej vše, co máš na srdci, neboť Hospodin je s tebou.“ 2. samouelova 7,3

• Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin. Přísloví  16:9

• Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí. Přísloví 19:21

• Jeho matka to vše uchovávala ve svém srdci. Lk 2,51

Srdce je však často - a vlastně celý život nějak zaslepené, dokonale prohlédne až po smrti, ve chvíli setkání s Bohem.

Základem očisty srdce je pravé poznání sebe, Boha a svého života. (tomu se věnuje spousta zajímavých knih...)

Krása přitozenosti člověka

Boží vůle je vždy svázána s naší přirozeností. Nemůžeme chtít po růži, aby se stala lilií, a podobně po lilii, aby se stala růží - zrovna podle toho, jakou květinu bychom na výzdobu do kaple potřebovali... A každá z nich nás přece může tak moc potěšit - pokud je na správném místě, na místě, které ji Bůh vyhradil a pro které ji utvořil.

O tom vůbec hezky mluví blog Verči Horské:

http://manime.signaly.cz/1110/v-souladu-sve-prirozenosti

Bum Ho!

A pak! Pak tady máme našeho Pána Ježíše - který je nám dokonalým vzorem. "Kdo chceš jít za mnou zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě."

...nebo si snad můžeme myslet, že Ježíš už prostě ve své přirozenosti Boha a člověka měl to, že se pro nás nechá zmasakrovat, ponížit a zabít?

A tak vlastně furt nevím přesně, co to Boží vůle je...

Jestli to tušíte, neváhejte a pište do diskuse!!!!!!! :-)