Válka o Boží království

Zrození křesťana je vstupem člověka do války. Křtem si oblékáme uniformu, dostáváme zbraň a proviantem jsou nám svátosti, kterými se nás Bůh snaží zásobovat.

Bojujeme, válčíme, stále máme naději, že se jednou vrátíme domů k naší rodině, že políbíme svou ženu a pošeptáme ji, že o ničem jiném, než o tom, jste každou noc nesnili. Ale tu zahvízdají střely, opět si naplno uvědomíme, že jsme ve válce - a ta si žádá oběti.

A co je tou obětí? Rozloučení se sám se sebou, se vším tím krásným, pro co jsme chtěli dýchat a nechat se dobrovolně pro své kamarády zastřelit. A v tom úkonu "zbytečné" smrti se pak stát malým Kristem - tím který svou obětí dokazuje svoji lásku.

Málokterý voják dostane ránu do týla -  obvykle jsou zasaženy končetiny. Musíme se zotavit a vrátit se zpátky do běsnícího pekla a znovu naplno bojovat.

Naději máme. Konec bojů se blíží; válka není delší než náš pozemský život. A až jej jednou z lásky k druhým položíme, buď padneme jako hrdinové, nebo umřeme jako veteráni ověnčeni mnoha metály, a nebo ani po smrti nenajdeme klid - bude nás žrát, že jsme prděli někde v zákopu, zatímco praví hrdinové a zdravotní sestry umírali všude okolo nás.