Skautská mikulášská besídka - výlet na Radhošť

Krásný čas doby Vánoční se neprodleně kráil a tak nastal pravý čas pro naši tradiční akci – Mikulášskou besídku spojenou s předáváním malých, jindy velkých dárečků. Sešli jsme se v devět hodin na zastávce směrem na Frenštát. Jak je tomu typické pro náš Lubinský oddíl – dorazili jsme rozdroběně po malých skupinkách či zcela individuálně a někteří dokonce se slovy, že brácha příjde za chvíli – že to prostě nestíhá. Na zastávce nás stálo asi 17 a čtyři seděli na lavičce, nicméně po chvilce na zastávku přiběhla ještě banda Lubinských kuželkářů a několik turistů a pomalu jsme přestávali věřit, že se do autobusu namačkáme. Naší malí medvědi obratně zareagovali a panu řidiči nabídli možnost úschovy medvědů v zavazadlovém prostoru, ale on jen se smíchem odvětil, že takové zvířata mezi batohy nepustí. Hodný Tomáš nám koupil jízdenky a mohlo se jet.

Po strastiplné cestě v přeplněném autobuse jsme vystoupili takřka přímo u lanoky. Hodný Tomáš nám opět koupil lísky a mohlo se vyrazit vzhůru. Po chvilce sezení jsme vytasili své nerůznějším teplým mokem plné termosky a rychle jsme hltali – ať nás to v té zimě zahřeje. Jak jsme tak stoupali, uvědomili jsme si jak dobře jsme udělali, že jsme jeli lanovkou a nešli pěšky – to bychom se strašně nadřeli. Během jízdy stihnul Franta vypít vše co měl a Markí stihla zase upustit svou památeční rukavici po babičce.

Když jsme dorazili nahoru zamávali jsme všem těm co s námi nebyli či nestihli autobus do panoramatické kamery, která neustále posílá přes internet aktuální snímky.

Po cestě na Radhošť nebylo místa kde by někdo nezůstal ležet na zemi bez toho, aby ho ostatní škodolibě nekrmili sněhem, čímž jsme způsobovali radost početným zástupům turistů, kteří stejně jako my vyrazili za sněhem. U Radegasta (sochy) jsme pořídili společné foto a spěchali jsme ke kapličce.

Měli jsme štěstí – valašská koliba, která je zřízena v presbytáři kaple byla otevřena. Přivítal nás velmi příjemný a ochotný pán (říkejme mu valach – pochopíte proč). Zavítali jsme do kaple. Byla velmi hezky vánočně nazdobená. Ani jsme si ji vlastně nestihli pořádně prohlédnout a už tu byl ten valach, který nám nabídl, jestli si nechceme zazpívat koledy. Taková příležitost se neodmítá – je to pro nás kaple, která znamená svět. A tak valach rychle přiskočil – nachytal a zapojil klávesy, zeptal se jestli někdo umí hrát a díky šikovným prstům  Jirky začaly kaplí znít první Vánoční tóny. Zpívali jsme co nám hlasivky stačily a tak se kaple začala plnit lidmi, kteří stejně jako my začínali cítit ve vzduchu tu pravou Vánoční atmosféru. Po patnácti minutách se zdálo, že bychom tam mohli zůstat přimrzlí až do Sivestra a tak jsme rychle sbalili klávesy, kancionály a s horským chrámem Božím se rozloučili po našemu – modlitbou Anděl Páně. Lidi pokojně opustili kapli, ale nás mezi lavicemi zastavil pan valach a jestli si prý s ním nezazpíváme pravé valašské koledy. Kdybyste viděli jeho prosící oči…nešlo odmítnout. A tak se Michal, Jirka a Franta chopili jediných třech kopií a začalo se zpívat. Když jsme valacha upozornili, že na tom papíru jaksi nejsou noty a že to neznáme, nabídl že předzpívá – my chytneme melodii a vše bude úžasné. Pan valach zazpíval první sloku a pak jsme již zpívali s ním. Jenomže my melodii nechytili (jen ty pasáže které byly náramně stoupavé) a tak to úžasné nebylo a jedinou naší starostí bylo nevybuchnout smíchy.

Koledy byly odzpívány a my mohli zahájit sestup. Když jsme našli bezvětří, založili jsme ležení a přichystali dárečky, které jsme si mezi sebou rozdali. Kromě dárečku jsme každý od hodného Tomáše dostali oplatku a tak radost byla dvojnásobná. Klasik by řekl: „Ježíšek se oježil!“

Cestu dolů do údolí na autobusovou zastávku jsme si zpříjemnili offroadovým během v lese a hrou na nálety. Netrvalo to dlouho a dorazili jsme (samozřejmě již celí mokří) k cíli.

Pak se ovšem stalo to, co se stát nikdy nemělo a co by nikdo předtím nebyl schopen předpovědět. Z hodného Tomáše se vyklubal Tomáš – ekonom a tak jsme museli zaplatit to, jak nám dnes skoro celý den někdo vozil tlusté zadky. A platili jsme i s chlupy. A proto si prosím nikdy na Štědrý Den nezapomínejte dát do peněženky rybí šupinu.